Pohodlné století je celovečerní dokumentární film vznikající v produkci Studia Petrohrad s plánovanou premiérou v roce 2020, který vypráví osudy pěti plzeňských bytových interiérů v Plzni od architekta Adolfa Loose. Celý film je realizován technikou natáčených projekcí.
Pohodlné století je portrétem dvacátého století tak, jak prošlo pěti plzeňskými interiéry od architekta Adolfa Loose. Tyto nedávno znovuobjevené památníky životního stylu pěti bohatých židovských rodin jsou jevištěm, na kterém se odehrávají banální i klíčové okamžiky v životě jednotlivců i celé střední Evropy. Film nevykročí ze stěn interiérů a ty se mu naopak stanou plátnem, na kterém se znovuobjeví stíny minulých sta let. A to doslova. Byl to ostatně právě Adolf Loos, kdo nenáviděl pohled z okna ven. Tvrdil, že lidé mají žít ve svých praktických bytech a dění okolo je nemá rozptylovat. A čekal, že nové století bude především pohodlné. Ale ono nebylo. Dějiny nejsou lineárním příběhem s hlavním protagonistou, vedlejšími rolemi, kde peripetii nutně následuje katarze. Jsou sledem drobných epizod, které nám až zpětně dávají smysl. 
Film představuje naši minulost skrze skutečné epizody ze života lidí, jenž obývali tyto interiéry. Jednotlivé soukromé momenty reprezentují historické okamžiky viděné optikou jejich 1250 metrů čtverečních. Proměny osobních interiérů vždy následují změny interiérů dějinných. Někdy historie doslova vtrhne až k vám domů, jindy váš domov pomalu přestaví za vašimi zády. Historická paměť je selektivní a nespravedlivá. Z celých epoch si pamatujeme jen krátké útržky, mžitky před očima, zůstávají jen stíny. Film minulost oživuje pomocí videomapingu. 
Loosovy interiéry pojímá jako plátno znovuožívající projekcemi scén, které se v nich udály od dvacátých let do současnosti. Siluety postav, symboly a práce s obrazností jsou projekcí života obyvatel. Rodiny a režimy se střídají a každý sebou do bytu něco přinese, čím to minulé zakryje. Zvuky stěhování, ruchy života a hudba říkají to, o čem obraz mlčí. Uvidíme dvacáté století očima interiérů pojmenovaných po svých majitelích. Byt Jana a Jany Brummelových, byt Josefa a Štěpánky Voglových, byt Viléma a Trudy Krausových, byt Huga a Heleny Semlerových a byt Oskara a Jany Semlerových. Ke každému z nich je přiřazen jeden vypravěč s rozpoznatelným hlasem, komentáře jsou načteny různým stylem. U Brummelů je to pamětník vzpomínající na barvité a minulé časy, u Voglů dáma, která má styl, u Oskara Semlera vtipný, drzý a nespolehlivý vypravěč, u Hugo Semlera lidovější vypravěč a u Krausových je to žena se strohým, ale přesným jazykem, která si ráda všímá detailů. Jejich hlasy pro nás symbolizují místa, která reprezentují a jejichž příběhy  v ich formě vypráví.Přecházíme z jednoho bytu do druhého, jednotlivé epizody se střídají, vzájemně se doplňují, navazují na sebe či vzájemně kontrastují a vytváří tak dějinný proud lokálního mikrokosmu.
Jaroslav Kratochvíl, režisér filmu

Výňatky z posudků na film Pohodlné století

"Plzeň se díky zpřístupněným bytům Adolfa Loose stala světově unikátní lokalitou, kde mohou milovníci architektury a designu z celého světa poznat dílo tohoto velikána moderní architektury ve zcela unikátním a intimním měřítku. Tento muzeální soubor bytů nemá nikde ve světě obdoby.”
Adam Štěch, teoretik architektury a designu

"Může zde vzniknout audiovizuální artefakt, který inovativním způsobem zpřítomní minulost.
Snad zde tedy stojíme u zrodu stavby intenzivního filmu o architektuře paměti".
Jan Gogola ml., dramaturg

"Jednou ze stěžejních předností námětu je procházení skrze několik dějinných událostí, změn, a to, aniž bychom ani na chvíli opustili bytové prostory, za nimiž stojí coby autor světoznámý Adolf Loos.”
Mgr. Lukáš Gregor, Ph.D.